Moje cesta ke zdravému životnímu stylu

by - srpna 06, 2017

Krásnou první srpnovou středu🌻
 Dneska bych vám chtěla otevřít oči a představit vám něco kouzelného, co tvoří velkou část mého já. Všechno to začalo před dvěma lety. Rok 2015 se do mého života zapsal jako největší zvrat za celou dobu mé existence (hned po tom, co jsem se narodila).
  Nejen, že jsem dokončila prvních 9 let svého studia, ale začala jsem se zajímat o postavy ostatních holek. Nechápala jsem, proč naprostá většina z nich vážila stejně jako já a přitom moje postava se těm jejich nemohla za žádnou cenu rovnat. Pozorovala jsem jejich sociální sítě a zjistila, že existuje něco jako "cvičení". Já byla vždycky sportovní typ, ale také hodně čokožroutík, nicméně něco jako "posilování" pro mě bylo neznámé.
  Když jsem se dozvěděla, že ty holky pravidelně cvičí, řekla jsem, že to taky zkusím. Nic jsem o tom samozdřejmě nevěděla, takže jsem cvičila před spaním a před snídaní vždy tak 10 minut a jídlo nehrálo roli, jedla jsem to, co jsem chtěla. V mém případě to tehdy bylo neuvěřitelné množství sladkého a když říkám neuvěřitelné, tak to myslím doopravdy. Milka na posezení...však víte.
  Přesto jsem po pár týdnech pociťovala mírné změny jako tvrdnutí břicha a lepší výdrž v každém cviku. Pokračovala jsem, na snapchat postovala svoje fotky a líbilo se mi, jak mi chodila zpětná vazba s kladnými ohlasy na mou postavu, nicméně stále jsem se nemohla rovnat s těmi 'bohyněmi'. Tenkrát frčel ask a já náhodně nalezla fitness stránku, kde jsem zjistila, že existuje něco jako zdravá strava, kaše, ovoce, kvalita, správný pohyb. Nevěděla jsem jak to chodí a proto jsem se řídila instrukcemi adminky. Inspirovala mě a hnala stále kupředu. Její jídelníčky, fotky postavy, rady a sdílení celého jejího života.
  Hubla jsem a posilovala. Okolí si toho začalo všímat a po půl....třičtvrtě roce jsem byla jednou z těch holek mých snů. Založila si vlastní ask, který mimochodem funguje dodnes - ZDE . Tentokrát jsem začínala být inspirací já a snažila jsem co nejvíc makat, abych byla já ta nejlepší. Rada ode mě: Někdy méně je více, to si zapamatujte. Nic se nemá přehánět.
  Chtěla jsem víc a víc, až jsem do toho jednoduše spadla. Tohle už je jiný příběh. Začala jsem ubírat porce, jedla neochucené jídlo a strava 3x denně - pro mě nemožné. Cvičila jsem 5x denně a spadla jsem hodně hluboko. Není to příjemné téma, o kterém bych chtěla veřejně mluvit, už kvůli tomu, že to bylo 2 roky zpátky a já se stydím dodnes a budu se stydět až do smrti a to myslím vážně. Něco tak odporného jako anorexii bych nepřála ani největšímu nepříteli. Nicméně jsem se docela za včasu vzpamatovala a to jen díky podpoře mé rodiny, přátel a velké dík patří jednomu klukovi (kterého nenávidím, ale zároveň miluju) protože ten se do mě navážel tak dlouho, dokud jsem se nenaštvala a nerozhodla se, že mu to pořádně natřu.
  Stydím se říct, že můj cíl byl dosáhnout 42kg na moji výšku 166cm. Věřte mi, že to nešlo. 90% populace na otázku jestli je těžší zhubnou nebo přibrat vám odpoví zhubnout. Ten kdo přibírá může se ládovat čím chce, nic nemusí řešit, zatímco ten, co hubne musí držet diety a topit se ve cvičení. Není to pravda. Alespoň ne u mě. Já zažila obě verze a přibrat to bylo z hlediska psychické stránky nemožné. Neboť řekněte holce, co má vsugerovaný do hlavy, že je krásná hubená, aby přibrala 15kg. Není to moc, hezky se to rozprostře do každé části těla, ale myslím, že kterékoli holce, když sdělíte informaci přiber 15kg se zděsí.
  Tento příběh bych úplně přeskočila, protože je dlouhý a né moc veselý. Zmíním jen, že dlouhé 3 měsíce mě trvalo, než jsem si srovnala a uvědomila, že vlastně to, co dělám je špatně. Že takhle nechci žít a že to chci změnit. A pak jsem se rozhodla do toho jít naplno. Bylo mi ukradené, že mi druhé negativní já říká, že to jíst nemám, já jsem si to naschvál vzala a snědla. Ten kdo si něčím takovým prošel, tak moc dobře ví, o čem mluvím. Vy ostatní si musíte myslet, že jsem blázen. Holka co slyší hlasy, ale ano anorexie je hotové peklo. Chvíli mi to trvalo. Prvních 5kg bylo nejtěžších, ale pak už to šlo jako po másle. Přestala jsem se vážit a sledovala jen postavu a když jsem se po pár měsících náhodně zvážila, zářila jsem jako slunce. Všichni zářili. Moje váha byla zpět. Já se cítila tak jak mám. Štastná. Zajímavá. Hezká. Ne jako troska.
  Tím jsem jen chtěla říct, že všechno zlé je k něčemu dobré. Zjistila jsem, že nějaké držení diet, počítání kalorií je jen moření se v číslech, trápení a je to nuda. Nemáte energii, nemáte sílu. Začala jsem zpestřovat svůj jídelníček. Ty barvičky, chutě, kvalita toho jídla, zdobení mě hrozně baví. Jíst zdravě neznamená omezovat se. Bez čokolády bych nedokázala žít a hořká je dokonce i zdravá. Naučila jsem se jíst všechnu zeleninu i ovoce. Objevila jsem ovesné, jáhlové a rýžové kaše a nechápu, jak jsem bez toho mohla žít. Avokádo je taky kouzlo a nebo rostlinné pomazánky, vanilková mléka? Dort, že může být zdravý? To všechno jsem objevila. Všechno je zdravé, ale nic se nemá přehánět, takže všeho s mírou! Pozor na fast-foody, ty zdravé nejsou, ale to neznamená, že si nemůžete dát!
Pak je tu pohyb. Součást mého života. Když jsem začínala cvičit, myslela jsem si, že pohyb bude pro mě otázkou půl roku, ale stala se z toho moje totální závislost. Droga. Miluju běh a za tohle bych si ještě před 4 lety vrazila. Nenáviděla jsem to, moje plíce to neudýchavaly, můj bok...jako by do něj střílely šípy. Školní závod na 600m mi dělal problém a já na to řekla "nejsem na vytrvalostní běhy, jsem na krátké, mám to v rodině". To jsou lži. Pokud to říkáte, jsou to všechno lži! 
  Letos v dubnu jsem běžela závod ne na 600m, ale na 10,5 km, zaběhla jsem si rekord a málem se rozbrečela nad tím, jaký pokrok jsem za ty roky udělala. Chce to jen trénink a píli, vše ostatní jsou výmluvy.
  Další věcí je, že jsem objevila jógu. To je něco, po čem se cítíte jak želé. Zbaví vás bolesti zad a jste uvolnění jak fyzicky, tak duševně. Vaše mysl je odpočatá. Ve školních stresích lekce jógy ideální.
  Posilování, to mám asi přeci jen nejraději. Začínala jsem doma, ale po tom čase vás to přestane bavit, bude to pořád to stejné a už nebudete mít nápady, nicméně jak jsem překonala strach chodit do fitka, tak je posilování jednou z mých největších aktivit vůbec.

 Já tedy jen doufám, že jste si přečetli alespoň část mého článku. Je to malá část toho, jak  jsem se vůbec dostala k něčemu takovému. Baví mě pomáhat lidem a motivovat ostatní. Do budoucna bych se možná něčím takovým chtěla i zabývat.

A co vy cvičíte?😋

You May Also Like

19 komentářů

  1. Já jsem se po dlouhé době dokopala k tomu, abych cvičit začala. Nechce se mi, ale po tom co docvičím je fakt, že mám dobrý pocit! :D
    Mít v hlavě něco, jako hlas anorexie, je něco hroznýho, ale jsem ráda, že to pro tebe dopadlo dobře, a když vidím, jak si vedeš teď.. Paráda a klobouk dolů! ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasně napsaný článek. :)
    Miluju tvou postavu, teď se ještě překonat a ve cvičení pokračovat, aby z toho zase nebyla jen týdenní záležitost a jakmile tu se mnou nebudeš, přestanu... (dnes jsem vstávala stejně jak celý minulý týden a dala si aspoň krátkou rozcvičku z toho mála, co jsem si ještě pamatovala... :D snad to vydrží!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To snad nee :D já spala do 10 a nedělala vůbec nic, sakra, to musím hendka napravit :D <3

      Vymazat
  3. Je fakt super, čím ses vyhrabala a že jsi to překonala a uvědomila si, že je to něco co nechceš. Teď máš podle mě fajn postavu a tu si drž :) Já teda chci taky trochu zpevnit postavu a začít sportovat jakože pravidelný běh či kolo, brusle apod. Ty jídla mě baví taky ale málokdy to fakticky sním :D Ještě nejsem ani sběhlá v tom jak věci kombinovat a jak si je postavovat tak aby mi nic v těle nechybělo a já se spíše nehroutila. Jen tak dál ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Postavu ti závidím :/ :D Ja si vždy hovorím, že začnem športovať a zdravo sa stravovať, lenže sú to iba reči.. nemám ešte dostatočnú motiváciu a chcem to napraviť :)

    Wear the Confidence

    OdpovědětVymazat
  5. je krásne, že si si našla tú svoju cestu, ktorá ťa robí šťastnou, napĺňa pokojom a motivu kráčať ďalej! je to dôležité nájsť samého seba v niečom, čo ho robí lepším človekom! takže palec hore, klobúk dole a veľa šťastia v ceste zdravého životného štýlu! :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
  6. Vypadáš super, sluší ti to :)

    OdpovědětVymazat
  7. Máš skvělou postavu, tak si ji drž a hlavně žádné hubnutí už. Podle mě by měl být člověk spokojený sám se sebou, ale hlavně jak píšeš nic se nemá přehánět. Já na svoji postavě taky lpím a cvičím skoro každý den, ale zdravá strava je pro mě zlo . :D Nedokážu vydržet jíst furt zdravě, takže si občas dopřeji i nějaké ty sladkosti a někdy jich je taky dost :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechápu holky co jí 100% zdravě upřímně :D já mám každý den čokoládu, buchtu či nějakou takovou dobrotu :) to je potřeba- žít zdravě neznamená omezovat se :)

      Vymazat
  8. Hlavné je, že teraz si zdravá i šťastná :) Vyzeráš úžasne. Ja teraz v lete tiež pravidelne cvičím a zdravo sa stravujem.
    A inak tie jedlá :3 mňam... Našla som skvelú inšpiráciu. Ďakujem! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já upřímně necvičím, ale snažím se alespoň něco dělat. Hrozně moc bych chtěla zkusit jógu, ale zatím nemám tu odvahu :D Snažím se alespoň hodně chodit do kopců u nás doma, přece jen je to dobrý na zadek :D Každopádně je dobře, že jsi zase zdravá a šťastná :) Fotky moc povedené!

    https://thewaybya.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  10. Nejdůležitější je to, že sis uvědomila, že to děláš špatně, protože anorexie je příšerná. Vypadáš teď šťastně a to je to nejdůležitější, kašli na ostatní! :) Moc ti to sluší.

    OdpovědětVymazat
  11. Cvičím a venujem sa zdravej strave zatiaľ mesiac. Dohnali ma k tomu zdravotné problémy a je to zatiaľ ťažké, ale dúfam, že to dám. :) Tebe to veľmi pristane!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě věřím, že objevíš krásu zdravého životního stylu :)
      Od doby co se o pohyb a kvalitní potraviny zajímám si nepamatuju, že bych byla nemocná...má to samé kladné stránky :)

      Vymazat
  12. Upřímně mě hřeje u srdce, jak na těch fotkách vypadáš šťastně a jak sama píšeš, že jsi šťastná. Je to hezké číst, když je někdo se sebou spokojený.
    Já dělám bohužel jen jógu a sem tam si jdu zaběhat, jsem poměrně štíhlá a drobná geneticky, takže se svými 48kg si myslím, že nic extra shazovat nebo nabírat nemusím.
    Sladké si bohužel neodpustím, sice se snažím omezit, ale občas si prostě něco dobrého dám :)

    OdpovědětVymazat
  13. Já cvičím tak on and off. Když už začnu, tak jsem schopná chodit do fitka třeba každej den, ale teď třeba jediný můj pohyb je v práci a čekám až se zase nakopnu něco dělat.

    OdpovědětVymazat
  14. zatial som neobjavila kuzlo cvicenia, o ktorom v poslednom case hovori stale viac a viac ludi. nechcem sa na nic prilis vyhovarat, proste som leniva a to je jedina pravda, ktora vobec nic neospravedlnuje, ale je to proste tak. zdravo sa tiez prilis nestravujem, skor je to u mna to zmensovanie porcii, ale myslim, ze az k anorexii sa neprepracujem, na to az prilis rada jem. ale ktovie, co nie je, moze byt. celkovo som na tom psychicky dost zle a aj ked si uvedomujem, ze cvicenie alebo aspon pohyb by mi mohol prospiet, nedokazem urobit ten prvy krok, lebo vzdy sa najde nejaka vyhovorka, preco nazacat dnes. a tak si zijem a mozno trochu obdivujem ludi, ktori maju dostatocne pevnu volu, aby zacali cvicit a zdravo sa stravovat.

    OdpovědětVymazat
  15. Opravdu máš skvělou postavu. Je dobře, že jsem si se z anorexie dostala. Dřív jsem taky vůbec necvičila, ale teď na střední jsem se vlivem spolužáků k tomu dostala a zkouším nové a nové cvičení - bosu, tabata ...

    Andey
    lifeis-beautiful.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  16. V jídle se moc nedržím, nebo vždy jen chvíli a pak to pokazím. Cvičím alespoň dvakrát týdně ve fitku. Mám vždy problém se tam dokopat, ale ten pocit potom, že jsem udělala něco pro své tělo a zkoumání, jestli se něco alespoň trochu mění je k nezaplacení.:)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat